the Sidney

the Sidney - 1. kapitola - Tady mě máš.

22. listopadu 2014 v 12:12 | Vládkyně Chimegee
Pohled Sidney
,,Hm," zamyslela jsem se. ,,tak mě napadá, že jsem měla jít nakoupit." On však nevydal ze sebe ani hlásku - bylo to jasné pozoroval mě. Podívala jsem se na něj: ,,V pořádku?" projistotu jsem se ho zeptala. ,,Jasně," probudil se. ,,jen jsem se zamyslel." Začala jsem z uličky pomalu couvat.
,,Už bych měla jít..." Sevřela jsem deštník v ruce. Jenom na to kývl. ,,Uvidíme se ještě někdy?" nevím proč jsem to řekla, ale musela jsem. Pokrčil rameny a jemně se pousmál. Já jsem se usmála a šla cestou k obchodu.

Pohled Doctora

Vešel jsem dovnitř Tardis a namířil jsem si to k ovládacímu panelu. Stiskl jsem několik tlačítek, čímž Tardis začala mizet. Stiskl jsem další tlačítko, a posunul jsem páčku. Tardis se objevila před obchodem v Twinbrooku. Vyšel jsem z Tardis ven a uviděl jsem v dálce Sidney. Podívala se na mě. ,,Co?!" zastavila se těsně přede mnou. ,,No ptala jsi se mě, zda se ještě někdy uvidíme. Tak mě tady máš." řekl jsem rychle. ,,Dobře," zvedla obočí. ,,ale tohle není možné." Podíval jsem se na ni: ,,Pokud máš Tardis tak ano." Pozorně si Tardis prohlédla. ,,Co je ta budka zač?"
Čekal jsem až to řekne, otevřel jsem dveře a vešel jsem dovnitř. Sidney dovnitř jenom nakoukla a zavřela deštník. ,,Tak?" pousmál jsem se. Pomaloučku vešla: ,,Hm," rozhlédla se kolem. ,,Super, do Edgara by se vešel sotva jeden člověk..."

the Sidney - PROLOG

16. listopadu 2014 v 14:43 | Vládkyně Chimegee
Pohled Sidney
Pršelo, kapky dopadaly na modrou budku, která stála v jedné zapadlé uličce. Vyšel z ní pohledný mladík v obleku a na nohou měl bíle conversky. Rozhlédl se kolem, zda se doopravdy objevil na určeném místě - v Twinbrooku; 25.11.2010. Šla jsem náhodou kolem, jelikož jsem musela nakoupit. V jedné ruce jsem držela svůj červený deštník a v druhé jsem pevně držela nákupní tašku, která mi několikrát spadla do kaluže, takže byla celá promočená. Byla mi strašná zima, ale dalo se to vydržet. Těšila jsem se až se vrátím zpět domů a udělám si ovocný čaj, ale tohle je vedlejší...
Uviděla jsem ho. Stál vedle budky. Na první pohled vypadal mrzutě, ale poté se to změnilo.
,,Kdo jste?" zeptala jsem se slušně. ,,Doctor," nahodil úsměv ,,a ty?" Zarazila jsem se to se mi, ale nestává často.
,,Sidney," samozdřejmě jsem odpověděla. ,,Sidney Baxter." Znovu se usmál. ,,Doctor je divné jméno." ušklíbla jsem se, jelikož mi to vůbec nedocházelo. ,,Vlastně Doctor není ani jméno..." náhle jsem se zamyslela. Pořád mě pozoroval a nevydal ani hlásku. ,,Proč stojíš u staré modré budky?" Myslím, že to nečekal. ,,To je Tardis." opřel se o ni v tom dešti. ,,Od kdy se pojmenovávají budky?! To můžu říct," ukázala jsem na náhodnou telefonní budku. ,,že tam to je Edgar." zasmála jsem se tomu, ale myslím, že to vtipné vůbec nebylo. Zaculil se a jemně se pousmál.
 
 

Reklama